Bouzov, Mladeč

04.06.2017 17:30

 

 

Ve čtvrtek 25. 5. 2017 se z naší malé milé základní školy stal sirotek. Děti z prvního, čtvrtého až devátého ročníku se vypravily do světa. Jejich cílem se stal hrad Bouzov a Mladečské jeskyně daleko až za Olomoucí.

Ráno nás trochu vystrašilo počasí – pršelo, naštěstí pak přestalo a bylo docela hezky, avšak ne moc horko, prostě značka ideál.

Zato cesta po dálnici byla dobrodružná a plná nečekaných situací. Kromě dvou uzavírek silnic se semafory (vždycky jsme měli červenou) nás potkaly dvě zácpy, jedna před Prostějovem a druhá u Olomouce, kdy se autobus sunul krokem a místy dokonce stál. Dlouho. Hladina adrenalinu se výrazně zvyšovala především u vedoucích zájezdu, když se přiblížila desátá hodina a hrad jsme zatím ani nezahlédli, a to jsme tam měli zahajovat prohlídku. Zabral však telefonát a prázdné silnice k hradu.

Při ztékání hradu však nastal problém. Jediná paní učitelka, která věděla kudy tady tudy, utíkala zajistit vstupenky. Zbytek výpravy ji měl následovat. V okamžiku, kdy jsme šli z kopce, jsme pochopili, že jdeme špatně, protože hrady, jak se všeobecně ví, se nacházejí na kopci. Tak jsme obrátili naše kroky a vydali se na opačnou stranu, konečně k hradu. Hrad byl úchvatný, slečna průvodkyně skvělá, děti bezvadné, historie zajímavá. I čas na odpočinek, nákup suvenýrů a občerstvení jsme měli.

Další zastávkou na naší daleké cestě byly Mladečské jeskyně ve stejnojmenné obci. Jeskyně jsou v Evropě patrně nejstarším objeveným sídlištěm Kromaňonců. Lidé zde žili již před 31 tisíci lety. A představte si, ta hrůza, prý se oddávali kanibalismu! Otázkou je, zda z rituálních důvodů nebo z momentálního hladu. Prohlídka jeskyní nás velmi zaujala, líbila se nám expozice o našich předcích i krápníková výzdoba. Monumentální byl stalagmit nazvaný Mumie. Podle pověsti ten, kdo se ho dotkne, do roka zkamení. Prý to žádné z našich dětí neudělalo. No, za rok uvidíme. Na konci prohlídky pro nás měla slečna průvodkyně překvapení, ukázala nám, jak vypadá pravá jeskynní tma. Protože není tma jako tma. Někteří mocnáři za dobrou tmu dobře platí. Třeba taková tma jako v pytli … Tak taková tma to nebyla. To byla nějaká tma, echttma, tma jako v jeskyni.

Po krátkém odpočinku (někdo si dal zmrzlinu, někdo kafe z automatu) jsme se vypravili k autobusu a posléze domů. Poděkování patří paní učitelkám za organizaci výletu a dohled nad ovečkami, panu řidiči za bezpečnou cestu a hlavně návrat a především dětem, že svým chováním a zájmem šířily dobré jméno naší školy.