Dějepisná exkurze - Krakov a Wieliczka

03.07.2013 21:11

14. června 2013 se několik žáků druhého stupně naší školy zúčastnilo poznávacího zájezdu do Polska. Cílem naší cesty byly solné doly ve Wieliczce a středověká část města Krakova. Celodenním výletem nás provázel pan Kočí, kterému vděčíme nejen za spoustu zajímavých informací o geografii, historii a politice Polska, ale také nás seznámil s pověstmi o důležitých polských místech a se základy polského jazyka.

Krátce po páté hodině ráno jsme se shromáždili na autobusové zastávce a ani jsme nemuseli dlouho čekat na opozdilce. Odjezd z Litenčic proběhl v pořádku, brzy jsme už vyzvedávali spolužáky a paní učitelky ze Zborovic. S plným autobusem a plní nadšení do slibného výletu jsme vyrazili napříč Moravou k polským hranicím. Počasí nám skutečně přálo, užívali jsme si první paprsky letního sluníčka a oblohy bez jediného mráčku. Českou republiku jsme opustili kolem desáté hodiny dopoledne a plynule jsme přejeli z Českého Těšína přes řeku Vislu do Polského Těšína. Míjeli jsme Slezské Beskydy a z okýnka autobusu jsme měli vynikající výhled na nejvyšší hřeben, Baraniu Góru, jejíž výška přesahuje 1200 m.n.m. Pohoří jsme však brzy opustili, převážná část Polska se totiž rozkládá v nížinách – odtud také pochází samotný název tohoto státu, od dávného kmene Polanů, čili ,,lidu z nížin“. Druhým významným kmenem byli Vislané, neboli ,,ti od řeky“… První zastávku v Polsku jsme si udělali v Osvětimi, místu neblaze proslulém židovskou genocidou. Zde jsme se však dlouho nezdrželi a pokračovali Malopolským vojvodstvím dál. Polsko se celkem dělí na 16 vojvodství, my jsme projeli dvěma z nich : Slezským, které těsně sousedí s ČR, a Malopolským, v němž se rozkládá město Krakov.

Solné doly jsme navštívili krátce před polednem a bylo to příjemné ochlazení, protože v dolech se pohybuje teplota celoročně kolem 14 oC. Prohlídka dolů trvala skoro dvě hodiny a skutečně se bylo na co dívat. Sestoupili jsme tři patra pod zemí a nebýt polského průvodce a slečny překladatelky, jistě bychom se ve spleti hornických chodbiček zamotali a ztratili. Poláci jsou velmi nábožný národ, není proto divu, že se v dolech na mnoha místech ukrývaly sošky a obrázky svatých  a také několik menších či větších kaplí. Patroni měli chránit horníky, kteří byli vystavení nebezpečím mj. v podobě vybuchujícího metanu, který se v šachtách shromažďoval. Animaci takového výbuchu a procesu vypalování metanu jsme mohli shlédnout na vlastní oči. Největším zážitkem ze solných dolů jistě byla překrásná a obrovská kaple Sv. Kingy, nádherně zdobená reliéfními obrazy, včetně vyobrazení Leonardovy Poslední večeře a honosnými lustry ze solných křišťálů. Opět jsme si i zde vyposlechli mnoho pověstí o založení dolů a jejich významu od středověku až do současnosti. Mnozí z nás si z dolů odnesli kámen na památku, odvážlivci ochutnali vodu ze slaného pramínku a na zemský povrch jsme se vrátili nadýchaní slaného vzduchu, prospívajícího především astmatikům a lidem s průduškovými obtížemi.

Odpoledne jsme strávili v historickém centru Krakova. Krakov je druhé největší město v Polsku, má téměř 800 000 obyvatel a protéká jím řeka Visla již v úctyhodné šířce. Název města pochází z pověsti o knížeti Krakovi, který osvobodil město od hrozivého draka. Drak je krakovským symbolem a častým upomínkovým předmětem pro turisty. My jsme také viděli dračí sochu pod hradem Wawel, jak chrlí oheň. Právě středověký hrad byl zde naší hlavní zastávkou. Dozvěděli jsme se mnoho podrobností o jeho historii, mohli jsme obdivovat jeho poněkud nesourodou, zato okouzlující architekturu, jelikož různé části hradu byly mnohokrát přestavovány. Bohužel jsme neslyšeli odbíjení nejznámějšího zvonu tamější katedrály, který nese jméno Zikmund a k jeho rozkývání je zapotřebí desítky mužů hodinu před rozezvučením! Ozývá se však jen na významné polské svátky. Hrad Wawel je důležitý mj. také tím, že je v něm vystavován originál Leonardova obrazu Dáma s hranostajem.

Prošli jsme kolem jezdecké sochy polského národního hrdiny Tadeusze Kosciuszka pod hradem a zamířili do centra, na Rynek Glowny. Náměstí nás překvapilo svou reprezentativní čistotou, neskutečným množstvím zahraničních turistů a poměrně nízkými cenami. Architektura stojí rozhodně za zmínku, ať už se jedná o dvě rozdílné věže Mariánského kostela, postavené dvěma bratry, kteří se na výsledném vzhledu nemohli dohodnout, a proto je každá věž jiná, nebo o významnou středověkou kamennou tržnici vprostřed náměstí zvanou Sukiennice. V prostorách této tržnice byste našli především obchůdky s jantarovým zbožím, protože jantar, zkamenělá pryskyřice, se v Polsku těží a Krakov byl součástí jantarové stezky již před staletími. Pár metrů od náměstí jsme si mohli prohlédnout Floriánskou bránu, zasvěcenou patronu hasičů, o které se říkalo, že za ní končí Evropa a začíná Asie. Kdo z nás si ji však prošel, mohl si zakuklené arabské obchodníky a divoké nájezdníky z ruských stepí pouze představovat, protože Krakov patří bezesporu k moderním a velmi příjemným městům, které stojí za zhlédnutí.

Ve večerních hodinách jsme z města odjížděli plní zážitků a hlubokých dojmů. Poslední zastávka dne nás čekala v městě Bielsko-Biala, resp. v obchodním domě řetězce Auchan, kde jsme utratili poslední zloté za čokolády národních značek Wawel a Wedel a proslulé polské Krowky.

Z výletu jsme se vrátili kolem půlnoci, všichni unavení, ale spokojení a těšíme se na další poznávací zájezd, který nás snad bude čekat v příštím roce.